Udělám krok do neznáma.. nebo se raději nejistotě zdaleka vyhnu?

Znáte dospělé ženy či muže, kteří žijí v soukromém pekle, psychicky či fyzicky strádají, postupně je vnitřně rozkládá dysfunkční vztah s partnerem, rodičem, či jinou osobou? Nebo takové, co pracují na pozici hluboce pod jejich intelektuální či vzdělanostní úroveň, schopnostmi a dovednostmi převyšují několikanásobně své šéfy? Přesto setrvávají v této situaci. Drží se svých pochybných jistot a známého území. I když jde symbolicky o boudu na nehostinném pirátském ostrově a oni by raději žili v bílém domečku ve vnitrozemí.. Může jít nejen o jejich individuální předurčení a rozhodnutí. Ve velké míře se na rozhodování setrvat v strukturované, jisté a určené situaci, podílí příslušnost k určité komunitě, organizaci, třídě, kastě, národnosti, náboženství, národu či jiné kultuře.
Jednou z teorií, vysvětlující dané chování, je Hofstedeho teorie vyhýbání se nejistotě. Geert Hofstede, holandský sociální psycholog, se v rozsáhlé studii z globálního firemního prostředí společnosti IBM zabýval mocnými vlivy kultury na chování jedince. V monografii Culture’s Consequences (1980) určil 4 kulturní dimenze – vzdálenost moci, individualismus-kolektivismus, maskulinita-feminita a vyhýbání se nejistotě. Pátá dimenze, dlouhodobá orientace, byla přidaná na základě čínských výzkumů. Dimenze jsou bipolární a měří se indexy v hodnotách od 0-100.
Vyhýbání se nejistotě aneb Uncertainty Avoidance Index (UAI) zobrazuje, jak těžké je pro lidi udělat krok do neznáma. Zabývá se jejich tolerancí k neurčitosti, nejistotě, nebezpečí a nestrukturované situaci.
Společnosti s vysokým indexem disponují rozsáhlým množstvím striktních pravidel, zákonů, norem, kontrolních mechanismů a tabu. Lidé v nich preferují jistotu, strukturovanost, stálé vztahy, pevné normy, cítí nedůvěru vůči novým věcem, lidem, změnám, jedná se o konzervativní společnosti. Stinnou stránkou bývá tendence k extremismu, rasismu, xenofobii. V těchto kulturách je vysoká míra globální úzkosti, stresu, emoční projevy navenek se však tolerují.
V kulturách s nízkým indexem vyhýbání se nejistotě se chovají jedinci soutěživě, konfliktněji, lidé snadněji přijímají odlišnosti a změny a jsou ochotni více riskovat. Emoce se skrývají. Společnosti charakterizuje nízká míra stresu, nejasné, nestrukturované, nejisté je bráno jako normální. Míň záležitostí a situací spadá pod přísné zákony a normy, ty se nesnaží se postihnout každou jednotlivost, která může potenciálně nastat, ale mají spíš obecnější, širší hranice určující charakter.
V jakém prostředí se pohybujeme my? Česká kultura patří mezi ty, které mají relativně vysoký index vyhýbání se nejistotě. Lidé zde raději setrvávají v často nepohodlných a vnitřně omezujících a neuspokojivých situacích, vykonávají nepodnětnou a málo naplňující práci, používajíc ověřené způsoby a metody. Pokud to není úplně nutné a shora přikázané, neinovují, netvoří. Když se ocitnou v nové, neznámé situaci, ve které by měli udělat riskantní a nové rozhodnutí, první reakcí bývá nejčastěji strach, obavy ze selhání, úzkost. Silně se vyhýbají nejistotě. Raději setrvávají v nevhodných podmínkách, než aby ohrozili vnější zdání, nastolený řád. Nežli by udělali krok do neznáma, k nejisté, ale jiné, možná lepší budoucnosti, setrvávají v zaběhlé nevyhovující přítomnosti.
A co brání udělat krok do neznáma Vám?

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s