Psychologie teroristu

Psychologie je věda, na kterou se lidé obrací vždy, pokud nechápou smysl lidského jednání. Z duševních poruch se nejčastěji připisují teroristům psychopatie, paranoia, patologické predispozice k násilí nebo poruchy impulzivity, neschopnost vcítit se do jiných osob a jejich utrpení, emoční necitlivost a hluboký egocentrismus. Příkladem až nelidského chladu je Jordánec Nezar Hindaw, který v dubnu 1986 poslal svou těhotnou přítelkyni do Izraele běžnou linkou a do zavazadla jí dal výbušninu. Policie na Heathrow objevila bombu ukrytou v kufru a tak zachránila život jí i 368 cestujících.
Je možné, že psychopat pronikne do teroristické organizace, avšak egocentrismus, který vede většinu psychopatů, se vylučuje s navázáním a udržením důvěryhodných a déletrvajících společenských styků v rámci teroristických seskupení. Terorismus vyžaduje schopnost spolupráce ve skupině, obětování se za věc, která nenese okamžitý osobní prospěch. Není jisté, zda všichni teroristé mají v sobě stejný emoční chlad, že jim schází schopnosti vcítit se do myšlení obětí, jejich náboženská nebo politická přesvědčení jim někdy dovolují páchat krutosti, ale nejsou necitliví. Mnozí teroristé zároveň uznávají, že jednou z hlavních pohnutek jejich činů je nenávist. Nenávist je cit dosti neslučitelný s psychopatickým emočním chladem. Teroristův chlad může být selektivní , ne všeobecný, nemusí cítit žádný soucit se svými oběti, avšak může milovat své druhy, rodinu, krajany a cítit s nimi soucit. Příliš mnoho rozdílů s psychopaty..
Druhá teorie psychopatologie vychází z tvrzení psychiatra Jerrolda Posta, který připodobňuje vnímání reality teroristů vnímání paranoidních osob. Nadměrná podezíravost vůči ostatním, persekuční mánie, pocit velikášství, přehnaná pýcha, nepřátelský postoj ke světu, iluze, agresivní prchlivost, citová chudoba. Post váže paraniou k narcistickému osobnostnímu typu. Paranoia však zároveň zahrnuje kognitivní pokřivení a u skutečného paranoika vyvolávají fantazie o pronásledování intenzivní děs,ve kterém je skoro nereálné normálně existovat, myšlenky jim kradou či odnímají jiní lidé. Teroristé naproti tomu žijí relativně v realitě a kontrolují své akce a vlastní život.
¨
Další psychopatologií, připisovanou teroristům, jsou poruchy v kontrole impulzivního chování. Musíme si však položit otázku, zda jsou biologické predispozice dostatečně relevantní k vysvětlení teroristické agrese. Teroristé, žijící v poloilegalitě a nucení používat násilí vymezeným a plánovaným způsobem, si nemohou dovolit přílišné návaly agresivity nebo zlosti, které je ohrozí nebo prozradí.
Nakonec, lidé se většinově stávají teroristy jenom tehdy, když je vyberou členové již dříve vytvořených organizací, které recruitují nejvhodnější osoby. Vyberou si ti osobu s nepředvídatelným a nekontrolovatelným chováním?

—
Nejčastějšími teoriemi osobnosti teroristu jsou ty, co vychází z narcismu a autoritářství.
Narcismus vyvírá z nepřijetí vlastního já, idealizaci sebeobrazu a přenášení vlastních strastí a neúspěchů do sociálního světa. Narcisté a teroristé jsou si podobní v pojetí obětních beránků všech problémů a křivd, proti nimž bojují a přeceňování vlastních prostředků a schopností, podceňování protivníků. Narcistická zranění jsou zároveň důsledkem časných traumatických fyzických i psychických zážitků, které bychom mohli vystupovat v životopisech mnoha teroristů. Neúplné, konfliktní, rozpadlé rodiny, opakované školní a pracovní neúspěchy, to vše může vést k nepřátelství, podezíravosti a maladaptaci ke společnosti.
Hlavní motivací, která vede jedince k tomu, aby se stal teroristou, je touha po pomstě a vzývání nenávisti, tyto pocity byly získány ze zkušeností spojených s útoky a trýzněním proti nim nebo jejich blízkým. Avšak ani tyhle zážitky nevysvětlují osobnost teroristu beze zbytku, musí je asimilovat jako traumatizující. Značná část podobně zasažených osob se z traumatu dostane bez významnějších následků. Hypotéza o narcistické poruše teroristu se spíš hodí na osobnost vůdce teroristů.

Psychologie vůdců a členů teroristických skupin je odlišná. U popisu vůdců zdůrazňují autoři zejména velkou extrovertovanost, vysokou neurotičnost. Z toho plyne necitlivost, emoční nestabilita, neschopnost ovládání a egocentrismus, Sullwolde popsal zvláštní typ neurózy, projevující se vysokou podezíravostí, nízkou tolerancí ke kritice a nepřátelstvím. Post popisuje trias teroristického vůdce: narcismus, paranoia, psychopatie, a rozlišuje dva typy vůdců – teroristů, autoritářského a charismatického.
Teroristé ze všech společenských vrstev, s převahou nízkých a středních tříd. Jsou většinou mladší, mezi 19-25 lety, svobodní a muži. Mladí lidé se většinou nachází v přechodovém věku, kterému dominuje potřeba získat vlastní identitu, jsou plní nejistot, jsou vystaveni vlivu vůdčích osobností, často experimentují s různými rolemi, prožívají skepsi, zklamání.
Často popisovanými rysy osobnosti teroristů jsou omezená kontrola nad vlastními pohnutkami, převaha akce nad reflexí a netrpělivost a zvýšená chuť hledat stále nové a intenzivní zážitky, silné pocity.
Extrémistická hnutí stejně jako některé sekty nabízejí účastníkům novou a pozitivní identitu. Osoby se sníženou sebeúctou jsou proto přitahovány k nahrazení své negativní identity v teroristickém seskupení novou a kolektivní identitou. Členové teroristických organizací projevují v mnoha svých prohlášeních velký optimismus. Žijí především pro budoucnost, očekávají vítězství nad nepřáteli a dosažení svého náboženského nebo politického cíle. Očekávání úspěchu je nezbytnou podmínkou pro účast ve společenských hnutích všeho druhu, včetně teroristických.
Fascinace násilím je u teroristů dosti běžná, někteří z nich popisovali , že páchání atentátů na ně působí omamně jako droga. Existuje však značná variabilita v ochotě páchat násilí i mezi členy téže organizace.
Pod vlivem šoku a rozhořčení často odmítáme myšlenku, že vykonavatele teroristických akcí by mohli být normálními a obyčejnými lidmi. Získaná data však naznačují, že u většiny teroristů nenajdeme nějakou psychopatologickou nebo duševní poruchu. Neexistuje ani dostatek důkazů pro vypracování profilu osobnosti speciálně náchylné k terorismu. Osobnosti teroristů se navzájem liší a jakákoliv generalizace by byla příliš riziková.