Nejste si jistý nebo jistá, jestli Vás partner týrá? Připomínají Vám tyto řádky důvěrně něco, co jste přožili nebo prožíváte?
Přečtěte si pozorně, jak vypadá cyklus násilí.
Cyklus násilí byl prvně definován Lenorou E. Walkerovou v roce 1979, která na základě rozhovorů s 1500 ženami stanovila základní tři fáze, které se střídají v násilných vztazích. V rámci jednotlivých fází autorka popisuje nejčastější vzorce chování oběti a pachatele. Jednou z autorek knihy Partnerské násilí je i naše kolegyně Dana Pokorná, cyklus násilí v publikaci se drží původního modelu o třech základních fázích a popisují je následovně:
Fáze napětí
Tato fáze je někdy také označována jako fáze narůstání tenze a zahrnuje mírné incidenty, u oběti vzrůstá strach a snaží se oddálit budoucí eskalaci násilí. Oběť je v této fázi pečující, ochotná, souhlasící, dělá vše proto, aby udržela klid. Omlouvá partnerovo chování, za důvod násilí označuje vnější okolnosti, přisuzuje si odpovědnost za partnerovo chování, stahuje se do sebe, omezuje kontakt s okolím. Pachatel vykazuje v tomto období nízkou míru hněvu, přistupuje k verbální agresi, pokořování, případně k lehčím formám fyzického násilí. Vzrůstá u něj potřeba kontroly a moci, objevuje se např. žárlivost, postupně narůstá frustrace a agresivita.
Fáze násilí
Tato fáze je relativně krátkou fází (může trvat od několika minut do několika hodin) v níž tenze z předchozí fáze eskaluje v otevřené násilí, což může mít za následek vážná fyzická zranění nebo dokonce usmrcení oběti. Oběť je apatická, pasivně přijímající, z předchozích násilných incidentů ví, že nemá smysl se bránit, sebeobrana vede k prodloužení nebo k větší brutalitě útoku (tento soubor chování oběti je někdy označován jako naučená bezmoc), oběť dělá vše pro to, aby minimalizovala zranění, většinou do 24 – 48 hodin po násilném incidentu se dostavuje emoční zhroucení, oběť odkládá vyhledání pomoci, tato fáze má zásadní vliv na další snížení sebeúcty a sebevědomí oběti. Pachatel se v této fázi stává nepředvídatelným, mohou se dostavit záchvaty zuřivosti, za násilí obviňuje oběť, omlouvá vlastní násilné chování, má kontrolu nad ukončením této fáze.
Fáze klidu
Tato fáze je někdy také nazývána „obdobím líbánek“. Situace se uklidní, v této fázi se pachatel omlouvá, slibuje, že násilí se nebude opakovat. V některých případech se ale pachatel neomlouvá, připisuje vinu za násilí oběti a období klidu se vyznačuje pouze nepřítomností násilných incidentů. Tato fáze může být v počátku vztahu nejdelší, ale v průběhu násilného vztahu se zkracuje, až téměř vymizí, a mění se v období narůstání tenze. Oběť v této fázi cítí pocity viny při myšlence na opuštění partnera, ztotožňuje se s rolí oběti, přebírá zodpovědnost za násilí a věří ve změnu partnera, cítí se potřebná a hodnotná. Pachatel žádá o odpuštění, je vlídný, milující, kající se, je závislý na opětovném přijetí a odpuštění. (Marvánová, Pokorná, Toufarová, 2008)
Vaše psychoterapeutky v centru Prahy 